Při tréninku stojí v popředí získání popř. změna situačně-specifických způsobů chování. Jinak než při semináři se zde tedy nejedná o čisté získávání vědomostí, ale o rozšíření vlastního repertoáru chování prostřednictvím konkrétních cvičení, která by se měla orientovat na profesní nebo sociální oblast zkušeností účastníků. I zde dochází k neustálému zprostředkování vědomostí; hlavní rozdíl oproti semináři je však v tom, že tyto obsahy nejsou jen registrovány, ale zároveň musí být praktickým způsobem aplikovány.

Tak např. při tréninku prezentačních dovedností nestačí dát účastníkům do ruky všeobecně platná pravidla chování v průběhu prodejní prezentace. Trenér spíše ukáže každému jednotlivému účastníkovi jeho individuální silné a slabé stránky, zprostředkuje mu zpětnou vazbu o jeho vystupování a na základě konkrétních cvičení vypracuje strategii, která zlepší jeho přesvědčivost v kontaktu se zákazníky.

Trenér, který stejně jako při klasickém semináři hovoří pouze o všeobecně platném ideálním chování, se potom nesmí divit, když účastníci při následné aplikaci v běžném pracovním životě žalostně ztroskotávají – protože si ji totiž neprocvičili. Na základě cvičení a hraní rolí trénink účastníkům umožňuje, aby si nové způsoby chování vyzkoušeli, přezkoumali jejich působení na ostatní a otestovali situace, které jsou v pracovním životě příliš riskantní.